čtvrtek 24. listopadu 2011

Všichni jsou fakt nemožní.......

..... aneb jak by zřejmě mluvil Jakub, kdyby mluvil.



     Je po poledni, přicházím s mámou a bráchou domů. Minuta první - máma musí zavřít, zamknout, pověsit klíče na věšáček, svléknout si bundu, zout boty, svléknout mě....... něco je špatně, kňourám........ máma svojí proceduru přeskakuje a svléká mě. Boty, čepici, rukavice, bundu, kalhoty, mikinu, triko. Rychle mi obléká tepláky, triko. Běží druhá minuta. Něco je špatně, stále kňourám. Máma nechápe. Beru jí do komory. Ráno mi vyndávala teplejší rukavice a neuložila bedýnku s rukavicemi a čepicemi zpátky na polici. Nervozně jí podávám přepravku. Kdybych jí to nestrčil pod nos, asi by to nepochopila. To na to vážně zapomněla? Však je to teprv pět hodin. Běží třetí minuta. Mám dostat kakao. Něco je špatně, s kňouráním jsem ještě nepřestal. Máma letí do kuchyně, ukazuje a ptá se, jestli si dám zase kakao. Copak je to někdy jinak? Dneska ho ale ještě nechci. Proč to nechápe? Táhnu mámu zpátky do chodby a tahám jí za rukáv. Ještě se nebyla schopná svléknout ani zout. Fakt hrozná. Máma se rychle svléká. Běží čtvrtá minuta. Na kakao už je pozdě. Kňourám. Máma letí zpátky do kuchyně, dělá kakao. Už mě to čekání nebaví. Běžím do obýváku. Ubíhá pátá minuta, už by měla naběhnout televize. Co??? On jí ještě nikdo ani nezapnul? To se dneska už snad nedočkám. No jooo, místo zapínání televize máma uklízela v komoře. Kdyby si to uklidila hned ráno..... Běží šestá minuta...... dneska všechno špatně. Jsem nervní, začínám křičet. Minuta sedmá - dočkal jsem se kakaa, televize naběhla. Konečně!! Můžu se natáhnout, dát kakao a koukat na pohádky. Zpoždění 2 minuty. Máma je fakt nemožná, těším se na tátu.
     Je 14:30, táta je doma. Hurá, konečně někdo normální. Minuta první, táta se zdraví s mámou, bráchou, Dagoušem a pak jde ke mě. Snaží se mě zaujmout těmi svými obličeji a již poněkolikáté opakuje: "Ahoooj, Kubí, táta je doma." No jsem snad padlej na hlavu, abych si ho nevšiml? Proč to tolikrát opakuje? Taky neumí hospodařit s časem. Běží mu druhá minuta. Táta se svléká - boty, vestu, mikinu, kalhoty, ponožky, tričko..... Tak to ne, na to se nebudu koukat! Běžím za ním a nesu mu moje náhradní tepláky a triko a kňourám. Je normální se tu objevit jen v trenýrkách? Táta nechápe, proč mu dávám svoje oblečení..... Běží třetí minuta. Máma nese tátovi domácí kalhoty a triko a houká na něj, ať se kouká oblíct. Další minuta v háji. Už je nebudu počítat. S těmi dvěma to fakt nemá cenu. Táta s mámou se smějí. Asi se zbláznili. Mě je z nich ouvej, tak kňourám. Táta pořád máchá rukama a nechápe, proč se má obléknout, když se chce jít hned vykoupat. Máma už mu docela přísně rozkazuje, ať se oblékne. Prý to nebude poslouchat od rána do večera. Ale co?? Já nic neslyším. Asi proto, že řvu. Táta si obléká triko a kalhoty. Jsem spokojený a odcházím do pokoje. Konečně to pochopil. Slyším, jak se táta ptá mámy, kdy se má asi tak vykoupat. Máma mu říká, že je jak malej a ať jde klidně hned. Táta jde do koupelny a pouští si vodu do vany. No že on to zase poplete? Běžím za ním. Jasně! Zase stojí u vany v oblečení. Tahám ho za rukáv a za nohavici. To se chce koupat v oblečení? Fakt není normální. Táta se svléká a leze do vany. Tak jsem se těšil zbytečně. Taky je nemožnej.
     Jdu se natáhnout k pohádkám. Snad už to dneska zvládnou beze mě a nebudou po mě nic chtít.

8 komentářů:

  1. Hele matko, ty sis něco vzala??? Dva články po sobě??? Takhle zásobovat neuměl ani legendární pan Karfík:-))
    JINAK TLESKÁM!!! Tomu říkám nářez očima šíleného a šíleně nespokojeného autisty:-))))
    Zpívám si teď MŮJ ČAS SE OCIT V TÍSNI ČASOVÉ!!!
    Super!!!!!!!!!!
    Magda

    OdpovědětVymazat
  2. Čtu to snad popáté:-))) Byla jsem drzá a hodila Tvůj článek na Autismus. Takový skvost musí ven:-))
    Super, díky moc za rozveselení. Magda

    OdpovědětVymazat
  3. Jééé, Magdi, ty taky nezklameš. Ty sem chodíš asi fakt pravidelně, co? :D To mám radost. A ještě větší, že jsem aspoň někoho pobavila. Když jsem se včera po tom všem zastavila, sama pro sebe jsem se tu taky musela smát. My fakt nejsme normální. A asi mi někdo něco tajně nasypal, páč sama nechápu, kde beru poslední dny tolik energie. Takže by se klidně mohlo stát, že v brzké době přibude další čtení. :DDDD Musim někde nahnat tu obrovskou ztrátu.

    OdpovědětVymazat
  4. Děvče, prosím, nebuď normální. Svět by byl ochuzen:-)) Na tvůj blog koukám ráda. Jak je neveselo truchlivo, vím do jaký apatyky zajít.
    Klidně si dej za přečtení kč příplatek, protože to je jak recept na úsměv...
    Hele, já když vidím některé ksichtogrimasy mého Kuby, ani slovní překlad nechci:-))))
    Zdááár a až začne působit další dávka, přihoď ten slíbený článek!!
    Magda

    OdpovědětVymazat
  5. Fakt jsem se pobavil. To je bezva nápad napsat průběh dne z pohledu dítěte :-). Asi nejlepší věta:"Já nic neslyším. Asi proto, že řvu." to nemá chybu :-)).

    OdpovědětVymazat
  6. ....a je nas vic, kdo chodi cist pravidele. Ja si o vas take rada ctu a tentokrat jsem se moc dobre bavila. Vim, ze skutecnost je trochu jina a vzdycky to neni uple vesele cteni, ale tenhle vas nadhled a vtip mi pomaha zvladat i ty moje starosti. Drzime vam palce.:-)

    OdpovědětVymazat
  7. Moc pěkné,Radu.Vtipné,poutavé čteníčko.A,jak už někdo psal,výborný nápad "vtělit se" do myšlení autisty.A je vidět,že máš Kubíka přečteného! :-)))

    OdpovědětVymazat
  8. Díky všem moc za chválu..... jsme hrozně rádi, že naše psaní tolik lidí rádo čte.

    OdpovědětVymazat