Kdy že jsem to tu byla naposledy? Ani nepamatuji. Až dneska jsem zjistila, že jsem prošvihla i nějaký ten komentář, nikdo o nás nic neví a já vlastně ani sama nevím, co se s námi poslední půl rok dělo. Teď si tu pročítám některé staré příspěvky a sama vlastně nechápu, proč nejsou další. Vím, ale vážně nechápu. Není čas. Čas je náš největší nepřítel. Ale je to důvod??
Před pár lety byli naši kluci ještě skoro mimina. My se postupně dozvídali, s čím a s kým máme v našem životě tu čest. Ale tuhle historii všichni znají. Chvilku jsem propadala beznaději, chvilku jsem měla pocit, že zvládnu mnohem víc než ostatní. Dneska mám naprosto jasno. Máme doma dva autíky, času stejně jako všichni ostatní (a že jsem měla tu čest poznat osobně i další rodiny, kde dostali autismus jako nadílku hned ve dvojím provedení) a je jen na mě, jak s tím vším naložím. Měla jsem dvě možnosti. Nechat vše být, dělat možná jen to nejnutnější z rad všech lékařů a vše omlouvat autismem. Pak byla další možnost. Pustit se do všeho po hlavě, dělat první poslední s nejistým výsledkem, ale žít s čistým svědomím. Rozhodla jsem se pro to druhé.
Po dnešku jsem se přesvědčila, že výsledky jsou opravdu velmi nejisté, i když pro mě úžasné. Takže pro všechny, kteří mě po dnešním vyšetření v SPC uklidňovali a chválili: "Děkuji!! Nevzdávám to, ještě jsem nepadla až na dno. K tomu mám snad zatím daleko. JSEM TADY!! A DLOUHO TU JEŠTĚ BUDU!! A tentokrát se pouštíme do práce i s dokumentací. Protože ten pocit, že ani tady se nemám za čím ohlédnout, je smutný. Jak si dnes ráda přečtu, jaké to bylo, když Kuba běhal kolem drobků, tahal všude kostky, měl afekty ve vlacích a já jsem šíleně běsnila. Tohle už máme přeci za sebou a je to krásný pocit to moci porovnat. Ale co máme za sebou za poslední půl rok? Nic jsem nenašla..... takže???
Takže pro začátek: Tyto prázdniny jsou dosti hektické, leč plné zážitků, krásných fotek a nových zkušeností. A další už snad přijde postupně.
Všem alespoň krásný zbytek prázdnin a co nejvíc sluníčka.
Takhle vzorně venčíme našeho nejvěrnějšího kamaráda. Trošku nám vyrostl, zmohutněl, ale pomáhá, co mu síly stačí. Prostě náš Dagis.
Posíláme pozdrav z Ještědu.
Raduš ahoooooooooj!!!!!!!!!!!!!!!!!
OdpovědětVymazatStále nakukuju a konečně:-))
U nás jsou prázdniny na ránu, dr Kubovi vysadil lék, aby si odpočal od chemie, že v září dostane jiný, ale odsírám to na všech frontách, už ho ani nedávám k našim, nemá tam pevný řád. Takže jsme doma nebo v práci, dost zlobí, stručně řečeno.
Budu moooc ráda, když si zase najdeš čas, taky nedřepím na netu denně, jsou přece lepší aktivity.
Pokud budeš mít chuť, napiš, jak jste si to užili a jak jste zvládli ten Ještěd. My čsově a finančně dáváme jen malé toulací výlety, ale Kuba má už x měsíců jedinou zábavu - hmyz.
Takže cenu zlata má obyč plstový kelímek a pak je balkon plný pavouků sarančat atd.
Teď je miláček malá žabka Hnědásek, táta nám koupil i malé akvárko a já statečně krmím červama:-))
Ps. Táta se nám po 8i letech vrátil, tak to zkoušíme...
Velkou pusu, vaše Magda Jezinka.
Měj se s klukama hezky, zvládejte to vedro a vůbec všechno:-))
Mamko mooooc hezky jsi to napsala :-)
OdpovědětVymazatJsi ta nejšikovnější mamka, já bych to lépe nedal :-*
Tatine, tatine..... ty zas vymejšlíš, že? Stačí mi to říct doma. :DD
OdpovědětVymazatA teď k tobě Majdi..... huráááá, to mi chybělo!!! Holka holka, to jsou novinky. Váš tatin se vrátil?? Tak to moc moc držim palečky i pěsti, ať vám to vyjde. Moc bych ti přála, aby vám to klapalo, ty nebyla na všechno sama a Kubík měl doma taťku. Takže tfuj tfuj.....
Ale jak to čtu, letos jsou ty prázdniny trošku vražedný všude.... Magdi, za chvilku nám to končí. Tak snad to bude zase o kousek lepší. Joo, a abych nezapomněla..... mooooc krásnou zábavu si Kuba našel. Snad mě nic podobnýho nečeká. :DD
Taky užívejte ještě volno, dokud to jde a určitě si písneme. Papa. :))