Jak to, že někdy toho máme tolik, že bych potřebovala 48 hodinový den a pak jako bych neměla co dělat? Teda ne, že by se práce nenašla, ale ne taková ta důležitá a ostatní jsme se už naučili odsunovat. Takže jsem dneska dopoledne sice běhala po doktorech (chudák taťka - po noční hlídal až do půl 2), ale odpoledne jsme se vlastně jen váleli. Jasně, nenechám kluky jen tak se povalovat celé odpoledne, takže jsme malovali vodovkami, skládali obrázky, nějakou tu stavebnici, ale to je pro mě samozřejmě "oddychovka".
Poslední dobou je to s klukama pohoda. Alespoň v nějakém ohledu. Paťula začal být hodně samostatný, takže ten se mi už jen chlubí s hotovým dílem. A Kuba? Jak jsem psala už minule, začal objevovat dost věcí, alespoň někde začal používat ruce, takže dneska bylo opět veselo. Samozřejmě ho nejvíc baví lít vodu do barviček, ale samozřejmě i přišel na to, jak malovat. A od minule si asi zapamatoval postup, takže poctivě namáčel štětec, hezky "vymáchal" v barvičce a pak vesele maloval. Dneska dokonce většinu času na papír. Ale myslím, že to nemá na jeho výkon s prstovými barvičkami. To jsem byla naprosto nadšená, jak krásně namáčí prsty v kelímkách a pak maluje prsty po papíře. Rychle jsem běžela pro kameru, protože tohle se nemusí opakovat. Když jsem měla dotočeno a kameru šla poctivě uklidit, Kuba opět stihl udělat něco nečekaného. Když jsem se otočila, stálo za mnou modré dítě. Ano, náš Kubula stihl za tu chviličku strčit do kelímku s modrou nejen prst, ale obě ruce i nos. Barvičku pak stihl olíznout a samozřejmě se potřeboval někde otřít. Ale kam?? Na tričku už byla přeci žlutá a červená. Na žluté zdi se modrá ták krásně vyjímá....
Takových historek o aktivních dětech bych našla spoustu, ale všechny mají jeden pevný základ - COKOLIV BARVÍ, JE ÚŽASNÉ. Takže co u nás doma nesmí chybět? Vodovky, fixy, pastelky, voskovky, prstové barvičky a barvy na sklo. Barvy jsou táááák báječné.....
Žádné komentáře:
Okomentovat